Letos jsme se v létě toulali v Olomouckém kraji. Dostali jsme se sem úplně náhodou. Naše cesty jsou často věcí náhody a změn. My jsme byli na cestě do Slovenského ráje, nějak jsme , ale odbočili tam a pak zase jinam a zase jsme popojeli jinam a skončili jsme v Olomouckém kraji. V Olomouci jsme strávili dost flákací den v místním aquaparku. Olomoučáci máte docela pěknej areál a byli jsme tam dýl než jsme původně zamýšleli. Třeba se mi někdy povede o něm tady napsat nějaký info a dát sem jedno video, které jsem pracovně nazval LSD.
Při kávě jsme vymysleli další cíl. Hrad Bouzov. Odpolední prohlídku bychom už nestačili a tak koukáme co cestou bychom ještě mohli potkat. Pěkně po cestě máme Mladečské jeskyně a tak je rozhodnuto. Z Olomouce jsme jeli po silnici E442. Nevím jak vy, ale já moc o silnicích po kterých jezdíme nějak moc nepřemýšlím. Teda vlastně vůbec. My tady nemáme žádnou legendární 66, vlastně třeba D1 je poměrně dost legendární i když tak trošku jinak. E442 mě , ale zaujala. Byl jsem v Olomouckém kraji jedu směrem na Mohelnice, jedu po silnici E442 a říkám si tohle číslo přeci znám po té jedu z Karlových Varů směrem na Ostrov a dál pokračuju na Chomutov a Most. Musel jsem se na tu silnici podívat. A ona doopravdy začíná v Karlových Varech potom se klikatí severem republiky až končí v Žilině. Její délka je 590km a v dobách Československa (jak dlouho už jsem tenhle název nepsal) byla jedinou mezinárodní silnicí která vedla pouze vnitrozemím. Tak mě napadá, že až dneska je doopravdy mezinárodní. Dojeli jsme do Mladče, hned na začátku obce je parkoviště pro návštěvníky jeskyní. Tady budeme dneska spát. Je podvečer a tak ještě vymýšlíme kam vyrazíme, přeci jenom byla ta koupací flákárna. Máme to kousek do jeskyně Podkova a Rytířskou síň. Jeskyně máme rádi, rytíře taky a tak balíme čelovky a vyrážíme. Na návsi najdete rozcesník, vydáte se po modré. Pod Rytířskou síň je to podle rozcesníku 1,5 km. Jdete naučnou stezkou Třesín, cesta je příjemně zvlněná, takže nejdete ani do pořádnýho kopce, ale ani po platce. Cestou potkáte a podejdete Čertův most. Podle pověstí je most dílem čerta, ale ve skutečnosti nechali sousední skály spojit kameny do podoby mostu Lichtenštejnové, když v 19. století dělali krajinné úpravy v celé této oblasti. Možná by bylo hezčí procházet jenom těmi skálami, ale dneska je to aspoň nějaká atrakce pro děti.

Kousek za mostem už je první vchod do jeskyně Podkova. Název dostala podle tvaru chodby jeskyně. Dřív to byli dvě samostatné chodby a prý se v ní našli stopy života člověka ze starší doby kamenné. Lichtenštejnové v době zmíněných úprav nechali chodby probourat a tím vznikla chodba dlouhá 50m, která má 28 m od sebe vzdálené vchody. Jeskyně je volně přístupná, jen v době zimování netopýrů se zavírá. Tak jsem to aspoň četl. Pro děti určitě dobrodružný zážitek, takže nasazujeme čelovky a vyrážíme.

Cesta není úplně rovná, takže lezete i přes nízký kameny a místy je to i docela úzký, tak. Stačí i batoh na zádech, aby jste někde zůstali trochu viset. Bacha je tom tam samozřejmě vlhký, takže to i pěkně klouže. Jsme venku, vítězné foto a pokračujeme dál na Rytířskou síň. Odbočka z modrý je zase kousek.

Je to přeci jenom 1,5km od rozcesníku a od Čertova mostu je to doopravdy hned za sebou. Konečně trochu stoupání. Na vrcholu jsou zbytky Rytířské síně, tedy spíš zbytek, protože tam už stojí jenom jeden sloup. Původně tady stála romantická stavba v podobě antického chrámu. Musel tady být pěkný rozhled do údolí a jaký tady muselo být ticho. Výhledu brání vzrostlé stromy a ticho totálně narušuje moje slavná E442.

Poslední atrakci od Lichtenštejnové máme pro dnešek za sebou. My se vracíme zpátky. Vymůžete pokračovat dál po modrý a pak po červený zpátky do obce Mladeč. Nám se, ale stmívá a tak se vracíme na parkoviště. Luky vymyslel, že se nevrátíme po modrý, ale půjdeme po cestě okolo Mlýnského potoka. Tím jsme si 1,5km zkrátili tak na 800m a to možná přeháním. Byla to pěkná podvečerní procházka a jak sami vidíte dali jsme si dneska na závěr pěkně do těla.

Jestli máte doplňující informace, budu rád za info v komentáři.