Na Korsice nám na auto spadl strom 2

auto na odtahovce

Jaká byla cesta do servisu.

Co naše pojišťovna na fakturu za opravu?

Jestli jste nečetli první část, jak to celý začalo, mrkněte sem:

http://cestujpoznavej.cz/na-korsice-nam-na-auto-spadl-strom/

Je asi načase, abych napsal pokračování článku „spadl nám na Korsice strom na auto“.

Začal leden a přihodilo se nám to na začátku července. A já už pomalu zapomínám, tak je asi nejvyšší čas. Možná už jsem i něco zapomněl, tak snad to dám ještě nějak dohromady.

Minule jsem skončil, když jsme vyrazili na cestu. Směr nový kemp. Konečně jsme byli zase na cestě. Jeli jsme po silnici D81 mezi Galéria – Calcaggio. Tuhle část považuji za jednu z nejhezčích vyhlídkových silnic co na Korsice můžete zažít.

Nejsou to „jenom“ panoramata, který vidíte ve vnitrozemí a při normální cestě po pobřeží. Tady je to trochu jiný přijde mi ještě hezčí.

Tak jsem se na ní těšil a hned jsem dopředu upozorňoval, že tady fakt musím fotit a často zastavovat. Tím, že jsme vyjížděli poměrně pozdě

dostali jsme se do toho nejhezčího úseku při západu slunce. takže paráda. Teda paráda by to byla, kdybychom jeli za normální situace.

Takhle jsme byli jako sardinky. Vystupování a nastupování bylo docela složitý proces. Takže má představa focení vzala rychle zasvé.

Další nemilá věc byla, že jsme jednu stranu auta měli zaskládanou až ke stropu. Byla to pravá strana, samozřejmě s těmi nejhezčím výhledem na moře skály a zátoky.

Nalevo kluci viděli jen stěnu skály. Všichni cestu chtěli mít co nejdřív za sebou. Cesta nakonec byla delší než jsme čekali. Ono doopravdy jedete klikatou úzkou

silnicí, která je někde ještě zúžená. Takže občas se tam i nějaký auta trochu sekla. Navigace ukazovala nějakých 109 km a čas dojezdu necelý tři hodiny.

Náš plán být v kempu do 21 hodiny, kdy bychom snad měli šanci se ubytovat nevyšel. Nakonec jsme přijeli v 23 a spali jsme ve spacákách vedle auta dá se říct přímo na pláži. Ráno v kempu zjišťujeme, že kemp je plný. Tedy až na jeden bungalov, který je zrovna volný do pátku což je den kdy jedeme do servisu pro auto.

Takže nakonec spokojenost a trochu štěstí.. My bungalovy moc nevyužíváme, tedy dá se říct, že vůbec. Vždycky jsou pronajímány na týden. My na jednom místě, ale zůstáváme maximálně dvě noci. O tom co jsme ještě z  kempu navštívili napíšu jindy. Tohle má být článek jak jsme si jeli pro auto do servisu.

On to byl taky takový korsický příběh. V pátek ráno jsme pobalili a vyrazili museli jsme pro auto a taky vrátit auto do půjčovny.

Kluci co nám v sobotu odváželi auto do servisu nám dali vizitku servisu. Představte si klasickou adresu. Nahoře název servisu – pod tím ulice a dole město.

Já jsem tenkrát mrknul do mapy na město to jsem znal, byli jsme tam, tak jsem víc neřešil. Navigace Garmina znala ulici, ale neznalo číslo popisný, google mapy znaly i číslo. Takže když jsme se přiblížili k městu, jeli jsem podle googlu. No nevím kde to kluci vzali, ale přijeli jsme „nikam“.

Takže jsme se vrátili ke garmině. Ta nás přivezla k turistickému rezortu, teda tak nám to aspoň připadalo. Vjezd z bránou a jinak malý zděný bungalovy.

Mimo město, které bylo na vizitce u moře a hlavně to mělo x ulic vypadalo to jak malá vesnice.Takže zajedno nám bylo blbý vjíždět někam kde je závora, ona teda byla nahoře,

ale byla tam, za druhé jsme nevěřili, že tady může být nějaký autoservis. Fakt nám to přišlo jak nějaký turistický resort a dodnes ani nevíme co to doopravdy je.

Takže jsme tam nevjeli otočili se a kousek zastavili a snažili se najít nějaký info na netu. Přeci tam musí být o servisu nějaká zmínka. jedinou zmínku jsme našli v nějakým katalogu, ale spojitost bylo pouze telefonní číslo a adresa, která nás vedla do nějakého městečka do hor asi 8 km. Divný, ale zkusíme to.

Ještě zkusíme volat ADAC jestli neví něco víc, říkáme jim, jakou máme adresu, ale že je to divný místo. Pošle nám adresu do sms. Je stejná jako ta naše původní.

No nic zkoušíme vyrazit do těch hor. Už je nějaká patnáctá hodina odpoledne a pořád hledáme. Projedeme pěkným stoupáním do městečka. Mohlo by to být pěkný městěčko v horách,

ale na to teď nemáme čas. Hledáme někoho koho bychom se mohli zeptat, je tady docela mrtvo i hospody jsou zavřený. Nacházíme jeden malej obchůdek. Jdu se tam zeptat s vizitkou v ruce.

Naštěstí tam mají dceru , která mluví aspoň trochu anglicky. Tvrdí mi, že je to tam kde je ta závora. OK tak se tam vrátíme a v jedeme dotoho areálu. V autě dvacetiletá slečna nezískává důvěru osádky a jsem ještě donucej se jít někoho zeptat. Koho to už mi neřeknou. Narážím na nějakého důchodce. Na Korsice je fakt docela jenom francouština, narazit na někoho s jiným jazykem je víc štěstí než, že by se s tím dalo počítat. Takže naše rozprava byla taková. Pán mi něco francouzky říkal, já mu na to anglicky říkal co si myslím, že říká na to on vždycky řekl ano. Výsledek byl, že jsem stále byl v tom areálu za závorou. Ale měl jsem popsaný i křižovatky v tom areálu a cedule do servisu, které byl na nich označený pouze prvními písmeny takže takovou zkratkou. Vyrážíme, projedeme závorou a všechno odpovídá tomu, jak říkal pán. Když si vzpomenu na naší komunikaci jsem překvapenej jak to sedí. Bez toho popisu bychom to asi vážně nenašli. Z hlavní cesty jsme odbočili ještě na pískovou cestu, občas na křižovatce ještě malá cedule. A pak jsme tam byli. Taková normální docela malá dílny u nás bychom řekli asi garážníci. Všude byli rozebraný auta a mezi nimi jedno celý a to to naše. No trochu nás překvapilo kde máme auto, ale ten výhled. Za dílnou už bylo jenom moře. Auto jsme měli hotový. Vyměněný okno opravený světlo a zrcátko. Zaplatili jsme 750 eček. Ještě u dílny jsme přeskládali věci do našeho auta a vyrazili vrátit auto do půjčovny.

Dalo by se říct, že tady náš příběh na „Korsice nám spadl strom končí“. Když jsme čekali v přístavišti na trajekt, byl tam i kamion s návěsem. Měl takový ty sešrotovaný auta v kostce. Kluci si dělali, srandičky, že jsme auto mohli domů vest takhle. Je pravda, že kdyby ten strom spadl na střed auta, tak to tak asi bylo. Takže jsme dopadli ještě dobře.

Spíš je to zkušenost, ještě jsme nemuseli něco takového řešit v zemi kde se nedomluvíme a ani jsme nic nemuseli řešit s pojišťovnou v zahraničí. Tady bylo vidět, že dokud člověk neřeší nějaký problém vždycky se nějak domluví, ale až když je problém tak je problém. Musím poděkovat švýcarovi, který nám překládal v kempu, ADAC má taky náš dík, všechno fungovalo perfektně, všechno dobře zařídili informovali nás co se děje, beznich by jsme měli taky problém šéfnout odtahovku, servis a ještě k tomu v sobotu.

Z naší pojišťovny už máme trochu horší dojem. V podstatě nám nijak na místě nepomohli. Když jsme si potom v Česku nechávali proplatit fakturu, nelíbila se jim cena opravy. Nezapadala jim do jejich tabulek. Jaká je normální cena za opravu zadního okna a světla nedokážu posoudit. Na Korsice jako na každym ostrově je prostě všechno tak nějak dražší a já neznám ani normální českou cenu. Takže to celé docela dlouho trvalo. Říkali jsme, že jsme volali hned jejich pojišťovnu a chtěli jsme radu na co si dát pozor, abychom se pak nedostali do problémů, ale nějak nám nepomohli. Ani se mu nechtělo hledat autoservis kam bychom mohli auto dát. Ještě nás čekala oprava plechařiny, ale to už není nic zajímavého.

autoservis
autoservis

Vloni jsme zažili vichřici v Itálii. Během pár minut skoro neexistoval kemp škody veliký, hromada popadaných stromů na karavany, obytňáky, uletěný stany. Vypadalo to docela šíleně, ale nikomu se prý nic naštěstí nestalo. My jsme byli uplně bez škod. Měli jsme sice nad obytňákem vyvrácenej strom, ale úplně nespadl. Tady bylo bezvětří a na auto nám spadl strom. Nezvratný osud.

Jestli máte taky zkušenost s řešením nějaké problému v zahraničí, budu rád, když jí sem písněte do komentáře a podělíte se s námi. Dík

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *