Čachtický hrad
Čachtická paní, známá knížka kterou napsal Jožo Nižnánsky četla spousta z nás. Film Bathory který natočil Juraj Jakubisko vidělo asi ještě víc lidí. Jak to, ale vypadá na místě, kde žila a dožila svůj život největší masová vražedkyně, která je zapsaná i v Guinnesově knize rekordů a u jejího jména je napsáno 650 obětí. Někdy se říká až 3000 obětí. Alžběta (Elisabeth) Nádašdyová rozená Báthryová narozená asi 7. Srpna 1560. Byla velmi bohatá uherská hraběnka. Představu, jak Čachtický hrad vypadá mi narušil film Bathory, ale shodná byla v tom, že žila v luxusu a na velkým hradu. Čachtický hrad, ale takový není. Je to dominanta v krajině, ale samotný prostor kde se bydlelo bylo malé a vzdálené představě luxusu bohaté hraběnky. Z hradu je pěkný rozhled. Vidíte Malé Karpaty, Považský Inovec a Myjavskou pahorkatinu.
Hrad byl postavený v první polovině 13. století a byl postavený jako pevnost. Proto tady nenajdeme žádný luxus. Pro nás je zajímavé v jeho historii, že v roce 1273 byl hrad napaden a značně poničený vojáky českého krále Přemysla Otakara II.. Druhá událost, která se týká i naší historie je věznění husitského velitele Jana Švehly v roce 1467. Největším lákadlem Čachtického hradu je samozřejmě Čachtická paní hraběnka Bathory. Na Slovensku jí čast říkají Báthoryčka.
K placenému parkovišti se dostanete z obce Čachtice, cesta je značená a stejně asi pojedete s navigací, takže žádný problém. Cesta je poměrně úzká, tak jsem byl docela rád, že jsme tam nepotkali nějakého kolegu s obytňákem. Z parkoviště na samotný hrad je to nějakých deset nebo patnáct minut do mírného kopečka.
Popisovat samotný hrad není tak jednoduchý. Uvidíte tady, prostor kde byla ložnice hraběnky, kde se událi známé hrůzy. Nakouknete, do místa kde byly dívky schované, před veřejností. Ve sklepení je udělaná výstava, týkající Čachtické paní.
Čachtický hrad i okolí je pěkný. Asi je zajímavý hlavně tou temnou minulostí. Kdo jede okolo určitě by měl zajet. My to sem máme nějakých 483 km, to už je docela pěknej kus cesty., ale třeba z Hodonína je to 70km. Od hranic nějakých 30km. To už je na výlet pěkný. Kdo míří na dovolenou na Slovensko , tak by to měla být jedna ze zastávek.
Jenom nevím jak ten příběh podat dětem. Já jsem to našim dětem vyprávěl večer než jsme šli na hrad. Uznávám není to zrovna pohádka na dobrou noc, ale musel jsem je s tím přeci seznámit. Podle literatury co jsem četl, tak by hraběnka měla být pochovaná na místním hřbitově. To už mi jako večerní procházka neprošlo. Když jsme se na to ptal průvodce, tak prý by měla být pochovaná v Čachtickém klášteru. Důkaz, ale pro to prý není.
Klášter je další místo, který se dá v Čachticích navštívit, dneska je v něm muzeum Čachtic. Ono je toho tady víc. Je tady zámeček Nádasdy. Tady pobývala Alžběta Bathory ze svým manželem Františkem Nádasdy, když byli v Čachticích. Zde taky spáchala část svých zločinů. V roce 1671 byl František Nádasdy popraven pro protihabsburké spiknutí a jeho majetek zabavil stát. Ze zámečku toho moc nezbylo a dneska ho využívá místní zemědělské družstvo jako sklad. Národní památkou je Římskokatolická fara. Je zde i několik historických budov, barokní mariánský sloup. Daší památka, která je spojená s Čachtickou paní, tedy s hraběnkou Bathory je barokní Golgota. Tu nechala postavit v roce 1620 Judita Révayová. To byla snacha Alžběty Bathory a Golgota byla postavena jako prosba odpuštění hříchů, kterých se její tchýně dopustila na dívkách.
Navštívit se dá i Čachtické podzemí, je teda zpřístupněno jenom 150m, ale býval to prý velký labyrint chodem. Samozřejmě i tady máme nějakou legendu spojenou s hraběnkou. Legenda pravý, že hlavní dlouhé chodby které vedly až třeba do Nového města nad Váhom a dalších obcí nechala ze strachu zbudovat právě hraběnka Bathory.
Taky tady mají docela pěknou zvonici z 18. století. A to nejlepší nakonec. V už zmiňovanym zámečku, tedy tam kde stával, má dneska zemědělské družstvo vinné sklepy a v pracovních dnec se tady dá i od 7:00 do 15:30 a v pátek dokonce do 18:00, víno koupit. Takže domů si můžete přivézt víno, které se vozilo i na stůl Marie Terezie.
