Cesta do Středu Evropy
Kdo už někdy vyrazil na nějaký Střed Evropy, tak je možný, že byl úplně na jiným středu než my. Ono těch středů je tak nějak víc. Prý je to složitý, nebo spíš nemožný přesně ho určit. Takže je to docela velký rozstřel středů. Možná by se mohla udělat hitparáda středů a který vyhraje bude ten největší z největších střed.
My jsme si vybrali střed, který je nám nejblíž. Takže střed na hranicích s Německem pod vrcholem Českého lesa pod kopcem Dyleň. On je teda už na německé straně, takže bych spíš měl říct, že je na hranicích s českou republikou. Tenhle střed už v roce 1813 jako střed Evropy označil Napoleon Bonaparte. Tak se nám i tématicky hodil k naší letošní návštěvě rodného domu Napoleona Bonaparte v Ajaciu na Korsice. To je, ale víc náhoda než cíl. Takže v Český republice najdeme X středů, máme jich ze všech nejvíc tak jsme asi doopravdy střed Evropy. Různé středy Evropy, najdeme i v Německu, Polsku, Slovensku, Bělorusku, Ukrajina, ale i v Litvě. Takže rozstřel je docela široký.
Dopravu jsme měli vymyšlenou vlakem a tak nám vyšel okruh Dolní Žandov – Střed Evropy – vrchol Dyleň – Vysoká – nádraží Lázně Kynžvart. Ještě se nabízí z Vysoký dojít zpátky na nádraží do Dolního Žandova. Nechtěli jsme jít na stejný nádraží a byla tady možnost ještě navštívit zámek Kynžvart. Ve Vysoký už nám bylo jasný, že na zámek nepůjdeme a tak jsme to měli změnit na Dolní Žandov. To jsme, ale nevěděli , že z Vysoký nás čeká nudná cesta po asfaltce do Starý Vody a pak stejně nudná cesta až na nádraží. Fakt tam neuvidíte nic zajímavého ani se nepokocháte pěknou přírodou. Jdete mezi poli. Jestli si dobře pamatuji cestu z Vysoký do Žandova, tak jdete klikatou cestou lesem, teda taky po silnici, ale není to tak monotónní.
Naše cesta začínala hned u nádraží kdy vyrazíte po žlutý, podejdete koleje a brzo jdete krajinou plnou pastvin, lesů a luk. Stál jdete do mírného stoupání, ale je fakt mírný, takže pohodová procházka. Někdy se říká, že Český les je hodně podobný Šumavě. Já myslím, že je to trefný přirovnání. Tím, že vstupujete do bývalého hraničního pásma, kam se normálně člověk nedostal, tak je to doopravdy nedotčená příroda, kde nejsou žádný známky civilizace. Tedy nepočítám vyštěrkovanou cestu a turistické značky. Samozřejmě proti Šumavě je to znatelně menší území. Je spíš dlouhý, ale celkově je docela úzký. Výhledy jsou stejné. Čistá kopcovitá krajina. Proti Šumavě tady máte jednu velikou výhodu. Nikdo tady není. Za celou cestu jsme nikoho až na jednu výjimku a tou je hlídač na Dyleni, nikoho nepotkali. První lidi jsme potkali až druhý den při návštěvě kostela ve Vysoký.
Je to turisty opomíjený kraj.Jen nevím jestli bohužel, nebo bohudík.
Cestou narazíte jenom na rozpadající se budovu roty Pohraniční stráže. Byla to větší budova než jsem si myslel. Už bych do ní raději nelezl, střecha a podlaha posledního patra se už zbortila o patro níž. Budova už je asi odsouzená k zániku, je jen otázka jak dlouho to tam bude hyzdit.
Ještě narazíte na zbytky jedné budovy a to chaty na Dyleni. Ta byla otevřená jako turistická chata v roce 1926 a rychle si získala oblibu. Její poloha na hranici se Západním Německem jí byla osudová a tak byla nejspíš v roce 1948 stržená. Takže dneska jsou zde vidět jenom základy budovy a kousek rohu a potom vybetonovaný, asi bazén. Byla tady snaha o obnovu této chaty, vzniklo i sdružení, které si to dalo za cíl. V současné době je celý projekt zastaven, prý tomu nejsou Lesy ČR nakloněny.
Od zbytků Chaty Dyleň už jdete po červený až na Střed Evropy je to 1,5km. Jdete po stezce která vede úplně po hranici. Někde je společný hraniční kámen, to kluci hned využili na fotku, kdy jeden stojí v Česku a druhý v Německu. Někdy jdete po stezce a vlevo je kámen CZ a vpravo D. Když budete míjet odbočku na vrchol Dyleň tak už to máte jen kousek. Jsme na Středu Evropy. Jak už jsem psal Středu Evropy je víc. Tento prý označil Napoleon Bonaparte v roce 1813. No nevím možná je to víc legenda než pravda. Geografové habsburského Rakouska Uherska zase jako střed Evropy určili samotný vrchol Dyleň. Byla tam umístněná měděná deska, ta je dneska na německé straně v městečku Neualbenreuth. Oni celkově na německý straně Střed Evropy propagují jako turistický cíl a lákají na něj turisty. Na naší straně vlastně vůbec. Když už jsme na tý německý straně. Kdyby jste chtěli tady v té oblasti hledat ubytování, nebál bych se podívat právě na německý straně. Na naší straně toho moc není, s návštěvníky se nějak asi nepočítá. Takže klidně mrkněte na německou stranu v okolí Neualbenreuth je tam i hromada dalších naučných stezek, takže je tam co procházet. Na večer třeba můžete zajít do sauny v Sibyllenbad https://www.sibyllenbad.de/. To jsem, ale úplně utekl od Středu Evropy. Na wikipedii jsem se dočetl o samotném problému definice středu Evropy.
„Otázkou zůstává samotná definice středu Evropy. Každé z výše určených míst může vycházet z jiné definice. Může to být bod, který má nejmenší vzdálenost od nejvzdálenějšího bodu povrchu Evropy. Může to být těžiště desky ve tvaru Evropy. Může to být místo, které má nejblíže ke všem mořím, omývajícím břehy Evropy. A záleží na tom, zda k Evropě přičteme i její ostrovy. Některé definice za Evropu nepovažují například Rusko.“
A aby to nebylo ještě úplně lehký, tak do toho vkládá ještě trochu chaosu Evropská Unie. Ta totiž taky určuje Střed Evropy, on je asi myšlen spíš střed EU, ale píše se o středu jako o středu Evropy. No a ten se různě mění tak jak se mění Evropská unie. Když se příjme nový člen atak se samozřejmě šoupne i střed Evropy a teď už je dokonce připravený nový střed a to po opuštění Velké Británie EU.
Začalo se stmívat Střed Evropy je 815mn,m a tak docela rychle přišel i chlad. Brzo jsme zalezli do spacáku. Mám tyhle chvíle rád, je to ten nejlepší pokec co člověk se svými dětmi má. Pod širákem, pod hvězdami se rozkecají tak nějak jinak
Ráno jsme si na zahřátí uvařili čaj a vyrazili jsme na vrchol Dyleně. Musíme se vrátit ta tu odbočku na Dyleň co jsme včera minuli.
Cestou projdete přes bývalý hraniční pásmo známé železné opony. Když jsem tady byl někdy v půlce devadesátých let, tak tady byl ještě vidět ten vykácený pruh lesem. Kde stál ten známý plot. Dnes už je to docela zarostlý, nevím jestli náletem nebo záměrně, ale ten pruh už víc tušíte než by byl nějak vidět. Dyleň má 940m. Na jejím vrcholu je oplocený objekt. V době studené války sloužil jako pozorovací a odposlouchávací věž. Dnes je objekt soukromý a slouží jako vysílač. Ještě jsem chtěl kluky vzít na takovou malou skalku odkud byl dřív krásný výhled na Německo. Dneska už ve výhledu jsou taky stromy. Takže jsme obešli vrchol po zelený a chtěli jsme si hned v prvním přístřešku pod Dylení dát sváču. Někdo, ale nepochopil účel přístřešku a tak jsme radši pokračovali dál směr Vysoká. Jedno sezení je ještě níž na jedné křižovatce cest.
Cesta do Vysoký vede pořád dolů. Nic zajímavého jsme nepotkali a protože jsme se ani nezadýchali tak jsme aspoň dobře pokecali. Ve Vysoký samozřejmě návštěva místního kostela, kterého nadšenci opravili aspoň tak, že opravili obvodový zdi a zvonici. Střecha není. Určitě dobrý způsob jak zachránit kostel, který by byl jinak už dávno totálně rozpadlej. Tady jsme taky potkali první lidi, ty tady taky výletovali, ale tady nechávali auto a někam vyráželi. My už vyrážíme do Kynžvartu už jsme rozhodli, že zámek vypouštíme a tak směřujeme na nádraží. Jak už jsem psal, příště bych šel zpátky do Žandova. Trochu jsme podcenil techniku na focení. Foťák jsem nechal doma, že vystačím s telefonem. I když jsem telefon večer vypnul, ráno jsem byl skoro na nule. V noci byla docela zima a to baterce neudělalo dobře. Takže neděle je bez fotek. Jeli jsme ven na 24 hodin, to jsme myslel, že baterka dá. Příště aspoň power banku, kterou skoro vždycky vozím a skoro nikdy nepoužiju. Tak třeba příště. Trasa i oblast je pěkná, tak jsme tady nebyli naposled. My jsme okruh šli s přespáním, ono klukům šlo hlavně o to spát pod širákem mají to rádi, ale celý okruh se dá jít jako jednodenní okruh.
Trasa: nádraží Dolní Žandov – nádraží Lázně Kynžvart -18,6 Km