Postřehy a dojmy z Náhorního Karabachu  (IV. díl)

 

 

Uplynulo už neuvěřitelných šest let od doby, kdy se mně podařilo navštívit Náhorní Karabach. To je relativně dlouhá doba a věřím, že se za ty roky region pravděpodobně výrazně změnil. Také vím, že mé zážitky jsou individuální a každý cestovatel vnímá vše poněkud odlišně. Jistě hraje roli pohlaví, dosavadní zkušenosti s cestováním, životní styl a spousta dalších faktorů.

Pokud bych si ale měla troufnout stručně shrnout své hlavní dojmy z této nikým neuznané země za sebe, asi bych napsala toto:

1) Nádherná hornatá krajina plná hlubokých kaňonů. Často i s ukrytými vodopády. Když by to bylo někde jinde ve světě, budou tato malebná místa v neustálém obložení turistů s blikajícími fotoaparáty. My jsme měli možnost vychutnat si většinu z těchto scenérií v naprostém osamění.

2) Země plná kontrastů. Potkala jsem neuvěřitelně milé obyvatele, ale bohužel i pár těch, se kterými jsem neměla zkušenost příliš dobrou. Jeden příklad za všechny: byly mně ukradeny peníze, aby mně vzápětí stejnou sumou nezištně obdaroval jiný místní (styděl se za to, co se mně stalo, a nechtěl, abych si o regionu udělala špatný dojem nebo dokonce myslela, že všichni obyvatelé jsou zloději). A co mne ještě utkvělo: od jednoho chlapa jsem zažila poměrně nepříjemné obtěžování; jiný muž vylezl před dům, daroval nám litrovou lahev výborné domácí pálenky, popřál šťastnou cestu a zase zašel domů.

3) Nikde jsem si více neuvědomovala následky válečného konfliktu více než zde. Oblast jsme navštívili 16 let od formálního vyhlášení příměří. Přesto byly všude jasně patrné stopy po válce a zároveň zde bylo cítit napětí, že boje se mohou kdykoliv rozhořet znovu. Právě tam jsem si asi nejvíce uvědomila, jak málo si vážíme toho, v jakém klidném regionu žijeme. Copak naše děti se v první třídě musí učit, jak se házejí granáty a budují zákopy?

 

 

Autor: Hyacinthe